Pověsti z Čech, Moravy a Slezska představuje malým i velkým Vladimír Hulpach, který se již po mnoho let věnuje sběru, studiu a literárnímu zpracování lidových pohádek, pověstí a bájí. Autorem několika pražských legend je Václav Cibula. Působivými ilustracemi text doprovodil Václav Kabát.
Kniha je rozdělena do tří oddílů - Za časů bájných a nejstarších, Za doby střední a Za doby nové - a přináší nespočet veselých i vážných příběhů, v nichž se čtenář setká s Pánem Ježíšem, Jidášem i svatým Ivanem, s praotcem Čechem, Šemíkem i Durynkem, s Perchtou z Rožmberka, bratrem Palečkem i Albrechtem z Valdštejna, ale i s Krakonošem či věčným poutníkem, o všech těch skřítcích, světýlkách, hastrmanech a pekelnících ani nemluvě...
Kniha je rozdělena do tří oddílů - Za časů bájných a nejstarších, Za doby střední a Za doby nové - a přináší nespočet veselých i vážných příběhů, v nichž se čtenář setká s Pánem Ježíšem, Jidášem i svatým Ivanem, s praotcem Čechem, Šemíkem i Durynkem, s Perchtou z Rožmberka, bratrem Palečkem i Albrechtem z Valdštejna, ale i s Krakonošem či věčným poutníkem, o všech těch skřítcích, světýlkách, hastrmanech a pekelnících ani nemluvě...
Ukázka z textu
Ale když táhlo k půlnoci, velitel se zničehonic probudil a co nevidí: U každého lůžka stála překrásná panenka. Tu v šatech růžových, tam v modrých, jinde zase v dlouhých zelených, jako by se právě k tanci nastrojily, a ta v bílém, která byla vpravdě nejkrásnější a stála nejblíže, zašeptala:
"Nediv se tomu, co vás dnes potkalo, kapitáne. Jsme týřanské hradní panny a dlouhá, předlouhá léta trpíme za své prokletí. Neboť vždycky jen o půlnoci nabýváme na kratičkou chvilku vlastní lidské podoby, zatímco ostatní čas musíme trávit v hradní studni jako drobné rybky právě takových barev, které mají naše šaty…"
(O dvanácti vojácích a týřovských panenkách)
"Nediv se tomu, co vás dnes potkalo, kapitáne. Jsme týřanské hradní panny a dlouhá, předlouhá léta trpíme za své prokletí. Neboť vždycky jen o půlnoci nabýváme na kratičkou chvilku vlastní lidské podoby, zatímco ostatní čas musíme trávit v hradní studni jako drobné rybky právě takových barev, které mají naše šaty…"
(O dvanácti vojácích a týřovských panenkách)
Proto Krok a jeho muži pozvání téhle víly krásné jako sen samozřejmě rádi přijali a přinejmenším tam i několik let zůstali. Zvláště když i ostatní polednice byly velice hezké, třebaže krásy své paní nedosahovaly.
Za tu dobu získal Krok nejen další moudrost, kterou pak slynul až do konce života. Během pobytu v lesním hrádku mu také krásná polednice povila tři dcery - hadačky, jejichž podivuhodné nadání si alespoň na konci příběhu připomeneme...
(Kterak přišel moudrý Krok k ještě moudřejším dcerám)
Za tu dobu získal Krok nejen další moudrost, kterou pak slynul až do konce života. Během pobytu v lesním hrádku mu také krásná polednice povila tři dcery - hadačky, jejichž podivuhodné nadání si alespoň na konci příběhu připomeneme...
(Kterak přišel moudrý Krok k ještě moudřejším dcerám)
Tomu, kdo by snad nevěděl, co je to bazilišek, budiž řečeno, že je to nestvůra velice podivná. Hlavu nosí kohoutí - s velikým hřebenem a na tom hřebeni sedí zlatá korunka. Čtyři nohy a tělo má bazilišek jako ropucha a ocas dlouhý, šupinatý jako ještěr. Není divu, že na koho upře své žlutavé oko, ten ochromí na celém těle a nezřídka z toho i umře, neboť se nadýchá ohavného smradu, který netvor kolem sebe nepřetržitě šíří. Dodejme ještě, že se prý bazilišek může narodit jen z kulatého kohoutího vejce vysezeného ropuchou.
(O baziliškovi)
(O baziliškovi)

